Než ještě začnu co  a jak bylo bych chtěla psát co je teď a jak se cítí máma,která zažila co já a co prožívá dál. Dneska docela fajn den pečeme už na vánoce a díky tomu,že jsem vyčerpaná a dvě holky 10 a 13 zaberou otázkama a blbostma mozek není čas myslet na jiné blbosti.
Včera byl hrozný večer opět jsem si vzala lexaurin a chtěla jsem upadnout do bezvědomí a po dlouhé době se vyspat a nemyslet. Někdo si říká je to 7 let od začátku léčby už je vše ok proč blbne ,ale to pochopí akorát ten co tohle zažil.
No prostě to tak máme...naštěstí jsem zjistila ,že nejsem sama ,že strach máme pořád.Někdy se díky šrumci doma dá zapomenout a večer usnout,ale už 7 let jsem se nevyspala tak ,že se probudíte v čistých povlečených peřinách a řeknete si jééé to je krásné ráno.